Listopad 2009

První adventní neděle

29. listopadu 2009 v 20:38 Rok 2009
29.11.1009, vypráví: Arčík

Ano, je to tu zase. Zase se celý rok přehoupl a je tu další předvánoční čas, neboli Advent. Dnes je první adventní neděle, venku to tak ovšem nevypadá, ani zatím nevypadalo. Když jsem se koukal do článků z minulých let z tohoto času, sníh buď už byl, nebo začínal padat.

Ale tento rok je to bída. Venku pořád teplo, slunce svítí o sto šest a po sněhu ani památky. Meteorologové straší, že do Silvestra se asi sněhu nedočkáme. Snad mluví jen o Praze. Protože ano, já mám sníh rád, ale nevadí mi, když bude až později. Ale paničky jedou za čtrnáct dní do Itálie na hory, jako minulý rok, a byly by teda dooost naštvané, kdyby nebyl sníh ani tam, tak uvidíme.. :-|

AGI Forte Praha

29. listopadu 2009 v 12:43
AGI Forte Praha
Oblastní skupina agility, neboli OSA s názvem AGI Forte Praha momentálně cvičí dvakrát týdně na cvičáku v ZKO Stromovka. K tomuto stavu však vedla dlouhá cesta a já stála na jejím počátku.

S kynologií v hodně laické míře jsem začínala v roce 2005 v psí škole Ambra. Vydržela jsem tam docela dlouho, skoro dva roky. Tam jsem poznala i svojí první a dosavadní trenérku Evu Šoršovou. :)

Společně jsme se v roce 2008 trhli z osobních důvodů. Pronajali jsme si slepý kus školní zahrady v Arabské na Červeném Vrchu a tam jsme opět setrvali dva roky. Mezitím jsme stihli založit oblastní skupinu agility s názvem Forte, celkem tedy AGI Forte Praha.

V roce 2009 už nám ale plácek na školní zahradě začal být opět malý, měli jsme štěstí a dostali jsme se do ZKO Stromovka, která byla otevřena po povodních v roce 2002. Přijali nás pod svá křídla a nyní cvičíme tam.

Začínali jsme ve čtyřech lidech, cca. A nyní máme přes 15 členů, spoustu závodních úspěchů (nejen z oblasti agility ale i sportovní kynologie), ale hlavně jsme skvělá parta přátel. Jsme už téměř rodina. O spoustě členů AGI Forte najdete v sekci přátelé. Vše o OSA celkově, včetně historie a nabídky kurzů najdete na tomto odkazu:



MVP Letňany

24. listopadu 2009 v 20:55 Rok 2009
7.11.2009, vypráví: Arčík

Tato velká pražská výstava se konala 7.-8.11. My jsme se tam ošem vydali jen v sobotu.
Nikdy jsem na výstavě nebyl, ani asi nebudu, i když mám docela dobrý rodokmen. Panička nechce podstupovat to trimování na čas, aby to vyšlo na výstavu, koupání, česání, lakování,...to není nic pro nás, pro mě tedy už vůbec. To radši zablácený parkur. :))
Ale podívat jsme se museli.

Tady Já

22. listopadu 2009 v 16:54
Co o sobě tak napsat... zkusím to od začátku. :)
Nebudu sem psát takový ty srdceryvný články o tom jak jsem odmala chtěla strašně moc psa a nemohla ho mít, i když uznávám, že tak to bylo i u nás doma. Táta měl alegrii na psí chlupy, bydleli jsme v podkroví bez výtahu, šest pater několikrát denně jsou na psí klouby zátěž a podle mámy jsem neměla dostačující věk.
Ovšem když jsme se s mámou přestěhovaly do vlastního, první co jsem chtěla do nového bytu nebyl ani tak nábytek, jako pes. A tak mi ho tedy povolila.

Proč westíka? 

Když se mě zeptáte, proč jsem si vybrala zrovna westíka, tak odpověď zní: nevim! Sama jsem nedávno přemýšlela, jak jsem přišla zrovna na westíka a fakt upřímně nevim.
Našla jsem inzerát pí. Jančarové z Družce, která nabízela jednoho pejska westíka bez PP na prodej. Bylo to v létě 2005. Dojeli jsme si pro Akima, vše šlo hladce, byla jsem šťastná.
Pak ale přišlo 21.10.2005. Moje štěňátko mi umřelo. Diagnóza: vrozená vada, plné břicho jater. Ten den, byl to pátek, jsme ho jeli pohřbít na chalupu. Pokračovali jsme do Vidochova, kde měla chovatelka Šárka Šimková posledního, půlročního westíka z vrhu A na prodej. A tak se k nám dostal Arčík, neboli Acheron Nepean River.
Začátky s ním pro mě byly strašně těžký. Pořád jsem chtěla zpátky Akima a Arčík byl ze dvora, zanedbaný, divoký zvíře, který nikdy nebylo v ruchu velkoměsta. Nakonec jsme to zvládli. :)

Proč Borderku?

Postupem času jsem totálně propadla agility a celkove kynologii. Ale někteří majitelé westíků mi dají za pravdu, že s westíkem, nebo lépe - s teriérem to jde těžko. Mají svojí hlavu a tak mě Arčík stál tolik nervů a chuti to vzdát, že jsem to dodneška nevzdala a nevzdám. :D Začala jsem přemýšlet o plemeni, se kterým se mi bude lépe pracovat, nebo spíš které bude chtít pracovat se mnou. Začalo to na jaře v roce 2008, když jsem si občas zkusila zatrénovat s Daiky, měla jsem jasno. Pak ale nastal druhý problém, jak to doma nadhodit, že jako druhý pes...my tři (976)
Následovalo tisíce hádek a tisíce slz ale všechno bylo k ničemu. Na táboře mi pak pomohl jediný člověk, David Plicka, ano potlesk prosím. :) Sám má borderku, vzal si Kačku (majitelka Daiky), takže je Daiky i napůl jeho. Nalil do mámy pár piv a ona nakonec kývla. :D Druhý den tedy zase tvrdila, že to jako neplatilo, ale... :) Věděla jsem, že můžu hledat chovatelské stanice.

Chtěla jsem hnědou, nejlépe ee-red borderu a nevěděla jsem o nějaké genetice ani kulový. Proto jsem si naivně myslela, že ze spojení hnědé feny a ee-red psa se jedna z těchto barev musí trefit. V kontaktu s chovatelkou Renatou jsem byla už v srpnu 2008, daleko před háráním, krytím a celým procesem...nemuselo se to povést, ale já věděla, že tady se mi moje Bree narodí. Budgie to celé napínala. Začala hárat o dva měsíce později, než měla. Po krytí následovalo dlouhé čekání na potvrzení březosti a ještě delší čekání na porod. Mezitím se v mnoha stanicích rodily krásný hnědý fenečky ale já čekala, až co Budgie.
20.května 2009 mi zapípala kolem šesté ráno sms. Budgie porodila krásných pět štěňátek. Všechna černo-bílá. V tu chvíli se i můj svět zahalil do černo-bílé barvy a já jen napsala Renatě, že napíšu odpoledne, jestli si některou holčičku vezmeme nebo ne. Následoval nejdelší den ve škole v mym životě. :D Bylo to šílené dilema. Ale byla jsem za chvíli rozhodnutá, že když tedy černá, tak Black Bree bude super jméno. A pak mi došla ještě jedna zpráva od Renaty, že po umytí štěňátek zjistila, že jedna holčička je tricolorní. Jako jediná odlišná z vrhu? Jo, to je moje Bree, narodila se pro mě a na poslední chvíli se snažila zbarvit do té hnědé, jen to nestihla. :)) A tak jsem odpoledne napsala dlouhý mail a na stránkách se hned objevilo zadaná.

To je celý ten dlouhý příběh, jak se Jana k Bordelce dostala. :)
S barvou tento příběh ještě neskončil, nakonec jsem totiž zjistila, že Bree není ani tricolorní, nýbrž dark-sable. Na bonitaci v Žižicích nám to pan posuzovatel potvrdil, že je to zcela evidentní a tak mám třetí dark-sable borderku v ČR. :) Je výjimečná, je úžasná, je moje. :)

Stereotypně

22. listopadu 2009 v 10:30 Rok 2009
22.11.2009, vypráví: Arčík, fotoalbum: Podzim 2009

Podzim je takový víc nudný, než jaro a léto. Agiliťácká sezona buď skončila, nebo se přesunula do hal a tak pro nás víceméně skončila, páč my haly moc nevedeme. Další agiliťácké závody budou až v lednu a tak máme teď docela čas na opravu chyb a víc tréninků. A do Vánoc už zase stejně ne, proč, to vám napíšu v samostatném článku.

Jak vypadá takový náš normální týden?